Bohumil Dobiáš ml./jun.
* 15.6.1929 Nemanice (České Budějovice)
+ 8.6.2001 Bechyně
Zakladatel moderní keramické tradice
Významný pedagog a keramik Bohumil Dobiáš st. byl jedním z průkopníků české moderní keramiky s přímou vazbou na bechyňskou keramickou školu. Narodil se 21. listopadu v Úročnici na Benešovsku. Řemeslnou praxi získal v dílnách a továrnách v Bechyni, Svijanech, Kostelci nad Černými Lesy, Hrdějovicích, Kleci, Poštorné a Státním archeologickém ústavu. Studoval v letech 1926-1933 Uměleckoprůmyslovou školu v Praze (dnes Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze) v ateliéru Josefa Drahoňovského. Jak již zmiňoval ve svém textu zdejší dlouholetý kurátor Milouš Růžička, v katalogu k autorově výstavě ve zdejším muzeu v roce 1984 se zmiňuje o přímé inspiraci Drahoňovského tvorbou v počátcích umělecké tvorby. Jakožto výjimečná osobnost českého výtvarného umění 1. poloviny 20. století měl značný osobní vliv na řadu oborů, především pak na české sklářství. Náhoda nebo inspirativní prostředí spolužáků z ročníku ovlivnilo českou keramiku v osobnosti Otto Eckerta (ateliér modelování, glyptika a užitné sochařství Karla Štipla) či sochařství ve Vincenci Vinglerovi (ateliér keramiky Heleny Johnové). Než v roce 1935 definitivně přišel do Bechyně, působil jako konzervátor a restaurátor Národního muzea v Praze.
Formování jeho výtvarného názoru v ateliéru modelování, který kladl důraz na dekorativní pojetí modelovaného tvaru, se rozhodl uplatnit poněkud odlišněji od svých spolužáků - v keramice. Lidový ornament a později náměty spojené s životem v Jihočeském kraji propojili jeho cit pro tvar a dekor v českém prostředí v inovativní přístup. Rovněž svým pedagogickým působením na zdejší škole a svou tvorbou i osobním příkladem položil základ přeměny vnímání keramiky od užitné funkce k unikátním autorským plastikám. Vyučoval modelování a kreslení na keramické škole až do své smrti (zemřel 11. dubna 1964 v Táboře). I nyní lze v české keramice pozorovat vliv "Dobiášovy školy". Založil v Bechyni i rodinnou tradici keramiků. Nejvýznamnějším umělcem a pedagogem byl jeho syn Bohumil Dobiáš ml.
Svůj výtvarný talent věnoval generacím žáků a vždy na něj bylo vzpomínáno jako na člověka vstřícného, tolerantního a přitom nesmírně výtvarně schopného, řemeslně zručného. Věnoval se také publikační činnosti (časopis Panorama, knihy Jak vzniká socha, Život a práce Václava Mařana atd.)
Na souboru autorských váz ze sbírek Mezinárodního muzea keramiky a z depozitáře Střední uměleckoprůmyslové školy Bechyně lze nalézt esenci vlivu Bohumila Dobiáše st. na místní tradici a českou keramiku. Inovoval tvar vázy do tzv. vázy dobiášovského typu, charakteristického pro Bechyni: točeného tvaru s vysoce posazeným "břichem", nízkým hrdlem a široce otevřeným horním okrajem. Povrch je pestře glazovaný krystalickými glazurami nebo plastický a glazovaný. Monumentální tvary s malovanými motivy inspirovanými místním životem se objevují na váze s Rybáři. Na žluté váze s nápisem je patrna inspirace tvorbou Pabla Picassa. Známou částí tvorby jsou pestře glazované reliéfy, především na téma lidových písní a říkadel, které společně se žáky vytvářel ve válečných letech a jejichž obliba přetrvávala mnohem déle. Další částí tvorby je navrhování sériově vyráběných porcelánových jídelních a nápojových servisů pro průmysl. Navrhl takřka sutnarovské tvary. K vidění jsou v expozici v patře muzea. Navázal spolupráci s Krásnou Jizbou Družstevní práce, výtvarným oddělením Práce i Svazem československého díla především v drobné dekorativní plastice.
Jeho tvorba byla prezentována především v jižních Čechách. Zařazen byl do většiny zásadních výstav české keramiky druhé poloviny 20. století, také do výstav spojených s výtvarným uměním 30. let: Český funkcionalismus 1920-1940 (MG Brno, UPM Praha v roce 1978). Rovněž se účastnil zahraničních výstav např. v roce 1969 ve vídeňském MAK (Österreichische museum für angewandete Kunst, 50 Jahre der Tschechien angewandete Kunst und industrial design).
Text použit se souhlasem autorky z výstavy: HÁLOVÁ, D., aj. Fenomén B. České Budějovice: MMK, SUPŠ, UPM, 2014.
Rozvoj moderní keramické tvorby
Sochař a pedagog Bohumil Dobiáš ml. se narodil v Nemanicích u Českých Budějovic do rodiny sochaře a pedagoga Bohumila Dobiáše st., který zanedlouho začal působit na keramické škole v Bechyni. Tato okolnost byla pro jeho životní cestu určující. Nejdříve získal řemeslné a odborné zkušenosti v hrnčířské dílně bratří Štěpánků v Hrdějovicích a v bechyňské tovární výrobně keramiky Keras. Těsně po druhé světové válce v letech 1945-1948 vystudoval místní keramickou školu a pokračoval na pražskou Vysokou školu uměleckopůmyslovou do ateliéru keramiky ke spolužáku otce prof. Otto Eckertovi. Ročníkovými spolužáky mimo jiných byli Dagmar Hendrychová (ateliér užitného sochařství Jaroslava Horejce a Bedřicha Stefana), Rudolf Jurnikl (ateliér modelování, glyptika a užitné sochařství Karla Štipla), ateliérovým spolužákem byl Vítězslav Eibl a budoucí kolega z keramické školy Jaroslav Podmol (ateliér užitné grafiky Jana Kavana).
Po absolutoriu se deset let věnoval navrhování figurativních plastik v Keramických závodech, n.p. v Bechyni. Od roku 1959 vyučoval kreslení a modelování na místní keramické škole. Jejím ředitelem se stal v roce 1968 a působil zde až do roku 1986, kdy začal po smrti prof. Otty Eckerta vést ateliér keramiky na VŠUP Praha (1986-1990).
Mimo svou rozsáhlou výtvarnou tvorbu a pedagogickou činnost umožnil díky svým organizačním schopnostem vytvořit dostatečné organizační a technologické zázemí v budově školy pro vznik a fungování Mezinárodních sympozií keramiky Bechyně. Více než dvě desetiletí, prakticky do své smrti, zajišťoval tuto akci po organizační stránce v místě konání. Patří mezi zakladatele tohoto nejdéle kontinuálně fungujícího keramického sympozia na evropském kontinentě vedle Lubora Těhníka, Václava Šeráka a Pravoslava Rady. Aktivně se účastnil prvních pěti ročníků sympozia (1966-1970). Charakteristickým rysem tohoto období tvorby, stejně jako u jeho otce, bylo použití keramických hmot, okrajově porcelánu, a zpracování často základního tvaru točením a následným modelováním. Převažovala přírodní barevnost materiálu, jak je zřetelné v ukázkách plastik vzniklých na sympoziích. Hlavním tématem tvorby bylo spojení současné architektury a keramiky. Jeho realizace: plastiky, dekorativní stěny a fontány jsou umístěny v několika jihočeských městech. Pravidelně vystavoval na významných výstavách československé keramiky. Mnohokrát byly jeho práce prezentovány v zahraničí, včetně bruselského Expo 58´. Obdržel Zlatou medaili na Mezinárodní keramické výstavě AIC v Praze v roce 1962. V letech 1966-1976 získal medaile v polských Sopotech, francouzském Vallauris a italské Faenze. Jeho výstava byla první autorskou výstavou v nově založeném muzeu v Bechyni. Uspořádala ji kurátorka Dagmar Tučná z Uměleckoprůmyslového musea v Praze v létě roku 1974.
Od roku 1970 byl členem Mezinárodní keramické akademie AIC v Ženevě. Patří k nejvýraznějším osobnostem české keramiky. Jeho umělecká tvorba a pedagogické působení ovlivnilo nejen dnešní střední generaci umělců prošlých keramickou školu v Bechyni.
Text použit se souhlasem autorky z výstavy: HÁLOVÁ, D., aj. Fenomén B. České Budějovice: MMK, SUPŠ, UPM, 2014.